Horký čelo, panika.

Asi nemam to, co bych měla mít a mam jenom samý nepotřebný věci. Cítím se, jak pětiletej usmrkanec, co neví, jak se balí kufr. Teda nebalim si kufr, ale krosnu. Nebo nějakou tašku, ještě nevim. Jestli to tu vůbec máme a já si to budu moct někam dát. Ač by se mohlo podařit, že bych to vzala pod rámě a fuckovala bych to zas a znova.

Už to je to tak, jedu pryč. Da-le-ko!
(Zoufaleckej medvěd po neúspěšný plastický operaci)

Možná, že mi bude smutno míň než je mi tady. Paradox, další. Šíleně dlouhá a extrémně krátká výprava. A vlastně víte co? Nesmim přemýšlet, zda tu budu někomu chybět. Vůbec se tou myšlenkou nesmim zaobýrat. V momentě, kdy zjistim, že vůbec nikomu a tomu, komu mam, taky už tuplem ne, by to bylo daleko horší než jaký je to teď..

vous souhaitez sans doute que j'étais mort
et je ne vous blâme

vous ne croyez-moi, mais ok
il n'était pas censé être de cette façon