19. dubna 2009

mám takovej nápad, budem se na sebe koukat online

dlužim to světu, blogu, jim, jí, všem a nikomu (sobě)

bludnej kruh, do kterýho nezapadám ani já, ani fejsbúk, ani nový fotky, ani výlet do boule, ani hezkej chlap z televize, ani Marek Ztracený, ani sprostý urážení a dost všední nezájem přesně tak, jak to znám. ani to nemusí bejt kruh, třeba je to kosočtverec.

proč blogovat o tom, co se mi mezi těma kvantama sraček povedlo, než o tom, co jsem posrala? spíš to bych si tady měla za rok pročítat. jaxem podělávala tamty, pak ty ostatní a nakonec sebe. jak jsem sama sebe chtěla přesvědčit, že patřim do jejich světa, ale ve skutečnosti mi pak z toho bylo ještě víc blbě než na začátku. ne, rozhodně ne každej má svůj vlastní svět. spíš víc lidí má jeden svět společnej. a jak si v něm jen tak žijou, nepřijde jim to divný. a už vůbec ne sobecký, ujetý, pokrytecký nebo nezvyklý. pak ten zbytek, co je sám, a má v tom svym světě jenom sebe, je sám na dobro. zdálo by se docela příhodný, aby se ten zbytek taky spolčil a žil v jednom světě. všichni magoři a lúzři pěkně pohromadě. jenomže ne. společnej svět maj jenom vyvolený. ať už si pod tim pojmem zkusíte představit cokoli, řekla bych, že to asi určitě nebude to, co jsem ti myslela já. o tom to všechno přeci je, ne? ten nejvíc neoblíbenej, lúzří a totálně ztracenej zevl se snaží sám sebe přesvědčit o tom, že by s nim nekámošil ani Arnie s perfektním sestřihem a seznamem tisíce a jedné vtipné prupovídky. proto je tak eloun. nemá právo sdílet svůj šílenej svět svého šíleného života s někým podobně šíleným jako je on, protože kdo by o něj stál.. kdo..? no nikdo..

kde vlastně končí snesitelnost a začíná trapnost? ty situace jistě znáte a nikdo vás teď nenutí se k nim přiznávat.. ale! byť se vám může zdát, že tahle dvojice k sobě moc nepasuje, když si to umíte zařídit, souvisí spolu až příliš úzce. natolik, že zapomenete, kde snesitelnost končí a trapnost začíná. natolik, že už na tom nemůžete nic změnit. tak jako nedokážete změnit sebe.

nastává čas nazvat věci pravými jmény. ikdyž je to klišé, je to potřeba. a na to přece dneska hrajem ne? pořád si jenom hrajem. s osudama jinejch, na který se máme ohlížet a neděláme to. s jejich povahama. s tim, kolik toho dokážou vydržet. hrajem spolu a o to víc každej sám za sebe.

  • Ty.. znam Tě dlouho a přesto vůbec.. a stejně nevim, co to mezi náma má znamenat. seš často hnusný/á na svoje okolí, ale nikdo Ti to nikdy nevyčte. nikdo by Ti to neřekl nikdy do očí. to jsou ty pevný mezilidský vztahy. a když už, urazíš se na dobu menší než krátkou a druhej den si ani nevzpomeneš. takovej mam z toho pocit, kterej to u mě vyvolává a jestli je to pravda nevim. prostě to tak na mě působí. podle mýho máš neuvěřitelný sebevědomí, se kterym se oháníš někdy fakt úplně zbytečně. na druhou stranu Ti občas závidim věci/lidi/zážitky, ale to i každýmu druhýmu.. ale za tohle se omlouvat nebudu. budu se omlouvat za to, že jsem byla hnusná. vybuchla sem, protože jsem Tebe i všech měla v tu chvíli plný zuby. jen bys měl/a vědět, že Ty se taky neomlouváš za to, když jsi na někoho fakt zlý/á a taky Ti je jedno, co si o Tobě ten člověk v tu chvíli myslí. dokonce si myslim, že ten dotyčnej pak možná i přileze.. tady to není o tom, kdo je víc špatnej, sobeckej, arogantní nebo namyšlenej. není to ta úměra, ze který si mě obviňoval/a (čím víc špíny, tim líp). vůbec nechci, aby sis myslel/a, že Tě nemam ráda.. spíš Tě miluju, protože jseš hustej člověk a myslim si, že je dobrý Tě znát.. ale zároveň si pustíš k sobě jenom někoho. a já si prostě jako myslim, že Ti nestojim za tolik úsilí (ať se týká čehokoli). vlastně ani nevim, jestli si to přečteš.. mrzí mě to všechno, možná je čas jít dál a nemyslet na to, že ztrácíme člověka, na kterýho si třeba za rok už ani nevzpomeneme..

  • Ty.. u Tebe to bude krátký.. nenávidim Tě. kdybych mohla, pozvracela bych Ti nohy. a doufam, že bys při tom neměl boty. nic víc, snad to stačí. kdyby ne, svět se z toho/Tebe taky neposere. úroveň člověka stojí a padá s jeho důstojností. otázkou je, jestli nějakou důstojnost vůbec máš. když se člověk podívá na to, co děláš, jak to děláš, s kym to děláš, proč to děláš a kde to děláš, nemůžeš se mu pak divit, že se mu z Tvýho způsobu livingování zvedá žaludek.. nazdar, taky mě těšilo!

pátek, 17. dubna jsem se dostala ze stavu pírsovního do stavu neopírseném. po měsíci marného snahy vyndat si ten svůj poklad z pusy se mi to povedlo a jak sem ho tak držela v ruce, všechno mi to došlo.. i to, co nemělo. zákon schválnosti, kterej platí u všech a všeho. vždycky, když to nejmíň chceme..

tím dnem neskončila jen jedna éra. pírs to začal a večer to skončil.. říct, že končim s chlastem je blbost. je to ta nejdokonalejší věc na světě, co kdy byla vymyšlená. snad stačí říct, že chlastám dál, ale už ne na těch místech, kde mě to nutí chovat se DFSKY a DTSKY. a já už to tak nechci.. toho už nepotkam a nebudu na něj dělat oči. budu mu muset normálně napsat a po několikátý si to hodit a paxe znovu a znovu divit svojí stupiditě.. ale víte, člověk už se moc nebojí, když už to zná :) a taky proto, že priority už mam jinde. a snad ti, kterejm ještě za něco stojim, se budou ozývat dál a ne jen v situacích, který znam líp než cestu do školy...

fňík! to je vše, vážení i nevážení přátelé zelené(ho údolí) a já jdu začít používat zakletý balení. třeba tu zbylou půlku z rok a půl starýho stejně prubnu a pak uvidíme, kdo se bude smát, ikdyž to třeba vůbec k smíchu nebude..


mám takovej nápad, takovej plán.. budem se na sebe koukat online, svou webovou kameru zahltíš něhou, já si tě budu moct prohlížet nahou..

4. března 2009

A: s někým chodím..
R: a co? opustil tě?
A: ne, je do mě blázen
R: jak jinak

XD

23. února 2009

Chtěl se dostat k vesmírné armádě. Být důstojníkem. Ale nechtěli ho vzít, protože byl menší než udávaly předpisy. O jeden cenťák! Měl jsem tři bratry. Když jsme byli malí, tak sehnal skřipec, aby nás mohl natahovat. Když bylo bratru Frankovi jedenáct, už měřil sto devadesát. Každé ráno nás měřil. Když jsi nevyrostl, šup na skřipec!

Zdá se, že měl o kolečko míň.

Abych pravdu řekl, myslím, že měl vybraná úplně všechna kolečka. Trpěl utkvělou představou, že musíme sloužit ve vesmíru. U každého jídla nám zadával otázky z hvězdné navigace. A kdo nevěděl, nedostal najíst.

Ježiši, jak jsi to vydržel?

Nijak, taky jsem málem umřel hladem.

3. ledna 2009

necháme to tak

Necham to tak. Nechávám to tak. A včerejšek se nikdy opakovat nebude. Musim na to všechno jenom přijít. Že se to stalo a já to tak nechala.

2. ledna 2009

1. 1. 2009, 3:43:34

mam pocit, že to tu má bejt, nebocože

"mrzi me jak se k sobe chovame. vim, ze sem se ten vecer choval jako debil, ale myslim si, ze sem byl trochu v pravu a rozhodne posledni, co bych chtel je mit depku pokazdy kdyz te vidim. jsi pro me moc dulezitej clovek na to, abych prekousnul, ze me nenavidis"

29. prosince 2008

brouxování v bouli

pátek


ne, že bych čekala na canu 2,5 hodiny. jsem byla jak rampouch. cestou jsem dostala naprosto nezajímavou juicy a velmi potěšující čokoládu. na sedadle č. 1 seděla fakt jednička. tak pětkrát se na mě během cesty otočil, pročjako nevim. celou dobu si četl zaujatě science anebo luštil esemesky nebo cože.

už jsem v phe. jdu kouřit, kupovat jízdenku na metro..

.. jedu si. jedno metro mi ujelo, protože jsem málem nastoupila s neoznačenou jízdenkou. ze zličáku na čerňák za necelou hodinu. čerňák = nejvíc jednoduchej busák všech dob!:) našla jsem nástupiště, všichni tleskejte. moc lidí tu není, tak doufam, že to nebude narvaný, když to vyjíždí už v florence. nějakej dědula se tu dohaduje, že nic nejede. jako rodilá pražačka a číhal boulospojů mu vysvětluju, že se do toho jablonce dostane a ne, že ne.

.. první (a poslední?) setkání s (říkejme mu třeba) Q. skončili jsme spolu.. na společném dvojsedadle v busu.. a vlastně.. mam tu zapsanej celej odstavec o něm, ale psát to sem nechci. nechci prostě! tak!

.. první (a snad ne poslední) kroky v bouli, setkání s ňufem.. a jedem si.. pak tu mam jen útržky, smích.. chálka (sušený rajčata z kaufu, olivy, sýry), filmování (na1/2 zapomenutej trpaslík, bobule), společný kjúování, tvítování + víno, spiklenectví na Doubravečáka (nojono). ve 3.15 dobrou noc <3


sobota

vstávání v 11.15, čajík, ranní cígo a "vy nemáte popelník? tak vám tady v pondělí zametu" :D, pesani nejvíc! pak výbornej obídek. broux stahuje filmy, co sem přivezla. k poslechu máme OST donnieho, stostupňáky.. následuje večerní kalba v Účku!:)

> pornofotky na záchodě, zvířecí porno v nevinném national geographic (nenechte se zmást, zdání klame :D), japonský porno mangy (i na ledničce, viz konečné foto na konci reportu, ale nekoukejte, dokud nedočtete! wňuf), tulák vokurka :D, morgan k přípitku ze kterýho se vyklubalo bacardi (hmm, LOL) + charizmatické fotky a nesmrtelný gegy.. :)




A.: nervi mi ho do ucha!
L.: skoro, ale málem xD
..
D.: neříkej, že tamhleto je ta jeho..
L.: .. takovej brežněv! xD



A.: .. a nesmíme mít piercingy, ani bejt výrazně nalíčený; zakázaný jsou i viditelný tetování, třeba dredy a tak..
L.: počkej, to chodíš do nějaký katolický školy?!


A.: .. a každou neděli jsme chodili na film do anděla
D.: proto neděle od slova anděl!
L.: a my tu máme hovno..

L.: a vlastně se to celý jmenuje psycho-sociálně rehabilitační terapeutická kavárna a máme tam takový červený ka.. ka.. gauč" :D

D: já mu nic psát nebude, když si píše s tebou..
A.: hovno, vole..
L.: .. tak já mu napíšu.. xD


"du-el'-in-st(h)o-fi-se-pí" nejvíc gegovní, ale asi jen v tý chvíli, smích



.. drkocavý příchod domů, zranění o zábradlí (no!:D), ale ve třech se to lépe táhne. tohohle úsloví jsme se drželi i při ulehání ke společnému spánku na dvoulůžko. taky vás ty počty matou? :)) nakonec jsem skončila v díře, neobvykle nepraktické! xD

neděle

vstáváme mírně hekticky, avšak pořád se to dá..

L.: kde je džína?
A.: nevim
..
A.: myslela jsem, že kouká na BBT a vono to tu hraje naprázdno :D
L.: .. jí zavolam xD
..
L.: představ si, že mi to típla!!? smích

snídaně v mém případě činila suchý rohlík a kus sýra, na víc jsem se nezmohla. obídek pak moc moc luxusní. broux a já sme kalily vodu s citronem, L. do sebe ládoval piváka.. po obědě jsme se bavili o podrobnostech L. práce (zajímavý, woe, neasi); do toho jsme dělali pravidelný cígopauzy (který, mi nikdo nevymluví, musely brouxe pěkně srát).. nekuřák klepal kosu poctivě s náma, muf:), dovoz nikotinu až k nosu, procházka po jabkách a chobotech ("vy ale máte hustý názvy ulic" :D)

.. další filmování, tradiční extra chálování, tradiční cígočajkafový pauzy "na pomníku", milion sto fotek a ještě víc.. :)


.. večer další chálka (s párkem, chlebem epes rádes kečupem Bavaria - nebo jak to bylo - k tomu, yummy!) a nejlepší společnost supermužů (Iron Man, Spider Man 3). měli sice dost styl (a jakože Iron Man značně, ale bez bradky ho nebrat :D), ale na brouxe prostě nemá nikdo! <3


pondělí

to už vůbec nevim, jak bylo. akorát jsem balila, najedli sme se.. nějaký cíga:).. odjezd na busák plus kupování cappy ("vy tu máte nějaký dobrý ceny, ne?" :) loučení a tak..

.. cestou z phy domů byl rozbitej kávovar, ale MF mi to vynahradili, njn.. tak zas příště.. reporty zlo :) nashle, A. 2009



SMÍCH

24. prosince 2008

netradiční fucking christmas

.. je to dobrý, klesá!


Myslim, že je dneska štědrej den. Nejsem si jistá. Jediný, co jsem byla schopná (v rámci akci "fuck christmas") udělat, byl úklid pokoje a zdobení stromku.

Letošní ale budou fakt netradiční. Před nějakym časem se totiž sestra odstěhovala. V tom bytě žije se svou spolubydlící. A už se k tomu pomalu začínám dostávat. Ta spolubydlící nemá žádný příbuzný. Což je takhle na Vánoce dost na hovno. Teda ne tak úplně žádný. Nemá prarodiče, tety, strejdy, sourozence, rodiče asi jo (nemam všechny informace).. ale nebaví se s nima, protože to s nima má mírně řečeno rozhozený. A proto jí sestra přivede večer sebou a bude s náma slavit (já osobně je budu fuckovat, ale to vem čert), jíst a rozbalovat dárky.. takže jí tu rodinu snad aspoň trochu nahradíme. Dobrosrdečnost forever :)

Teď letim na vanu, s přistáním to bude horší.
Žádný kosti v krku! Miluju vás, děfky <3

19. prosince 2008

come back for more

nenávidím se za to, přesto to někdy miluju.. jaxe to může přihodit? .. už třetí den.. snad si někdy (často) připadam méněcenná, snad si někdy (moc ne) připadam svá; a když už to nastane, mam ten neodbytnej pocit .. tak už mě někdo zastřelte..

odešla jsem do práce, nechala doma telefon. cejtila jsem se sice jako nahá, ale dalo se to. lidi mě srali, štamgasti potěšili, latté bez kofeinu iritovalo, cizincí srali, pivní štamgast potěšil, depka mě dorazila (.. nebo ta zavíračka za pět jedenáct..?) .. na kolena mě srazily 2 změškaný hovory a 5 esemes.. což je množství rovnající se celýmu týdnu .. nemá cenu nepřehánět..


.. TAKY MI CHYBÍŠ.. ( ..u tý sms jsem se rozbrečela..) ..


důvodů mě napadá hněd několik /když mi zní v uších ta../, opodstatněnejch ještě víc.. ale koho to zajímá .. mě?!.. proč se mi všechno děje takhle? timhle způsobem.. ať to klidně bolí stejně, ale jinak!




/.. tak se vrať pro víc.. /




17. prosince 2008

už sem hodinu a půl vzhůru a ještě jsem neměla cígo, cože..

zvláštní, jak na každym vidim jenom ty špatný stránky hned na první pohled.. měla bych to chtít naopak? nejdřív začít milovat všechny ty dobrý vlastnosti a paxe postupně zklamat, že nic není tak růžový? ani omylem. nechtěla jsem o tom začínat

.. píšu ti, protože mě trápí spousta věcí, nejen prázdný cesty domů a to věčný přemejšlení k tomu..

poznatek začínajícího týdne více než velkolepý (AirFare je česká kapela, třikrát hurá pro debily jako jsem já), ale ovšem ani zdaleka to nemělo na úspěchy nadcházející, totiž.. golfistou za tři pětky a čtením Filtru a BarLifu jsem trumfla kdejakou omezenou prsatici; co má možná velký kozy, ale vkus žádnej a chytrost a obratnost v nakupování baget jí taky chybí xD

.. mám trochu strach, že svět se rychle točí, no a že když neseskočím a nezlámu si kosti.. jako bych tu nebyl ..

nikdy jsem neměla začínající záchvat úzkosti takhle ráno; večer se na depkaření hodí víc, ale na to já kašlu.. nebo spíš moje myšlení na to kašle. a tu písničku miluju, videoklip miluju.. miluju a nenávidim zároveň, nejvíc hroznej pocit.. (ne tuhle citovanou zde, jinou.. ikdyž tahle taky o něčem značně vypovídá, neasi)

.. vždyť se nic nezměnilo, jsem hadr na podlahu.. jsem pára nad kotlem, mám jenom marnou snahu ..

15. prosince 2008

dnes trochu netradičně

co si myslíte o téhle větě?

"..and somehow the sunshine comes from our scars.."

p.s.: přeložit si jí umim taky, díky

12. prosince 2008

čeho by ses vzdal, sexu nebo jídla?
uh.. eh.. já nevim, to je těžký.
ne! musíš si vybrat.
ehh.. jídlo.. né, sex.. jídlo.. sex.. jídlo.. sex.. ježiš, já nevim.. chci obojí, chci holky na chleba!

10. prosince 2008

hudební orgasmus

update

10.12.2008
anděl music bar

Fake Tapes aneb jaxem to říkala? tisíckrát lepší než přehrávač na bandZone?:)

s basákem sem se střetla u dveří do backstage (možnosti se tam nevinně přisrat jsem nevyužila; teď zjišťuju, že to není až taková škoda), s druhym basákem sem si jednou ťukla, zpěvákovi jsem připálila a s bubeníkem jsem dala vodku, jednu. očekávali jsme něco asi trochu jinýho, hudebně ale udělali luxusní maximum; tleskám, ňa! <6

NiceLand aneb "von je maleeeeeej!"

nebudu zmiňovat, že jsem holky celej večer hrozně hnala. nebudu zmiňovat, že jsme (zaslouženě) byli mezi prvníma. nebudu zmiňovat, že orgasmus (natož sex) nebyl ani s najslendem, ani s nikym jinym. ale můžu říct, že mi pekelně nasral:) na ten svůj (teď už debilní) playlist nezařadil tu písničku, která o mě vypovídá víc než jakákoli jiná, a ze který je úryvek napsanej v záhlaví, a která mi tu (což asi každýho dost iritovalo, že bitter :D) hrála nevimjakdlouho. ale zahrál "hitovku, kvůli který všichni přišli" - doslovná citace. aspoň něco.

výsledkem byl tak jako tak zážitek, na kterej se prostě nezapomíná, a kterej u mě získal tak jako tak 10 bodů z 10.. protože Fake Tapes! <6.. protože (ikdyž malej) Najslend.. a protože živáky! jsou to nejlepší, co na tomhle zajebanym světě vůbec může bejt!

ňaf

7. prosince 2008

I lay it down before I'm beat

Název článku není čistě, ani špinavě náhodný, to úvodem. Kde začít? Hodilo by se od konce, ale jsem přesvědčená, že slovo konec ztratilo smysl. Konec není nikdy ničeho, ať se vám to zdá sebepravděpodobnější. Ale o tomhle až jindy.

Zaprvé bych se předem i zadem chtěla omluvit Džíně, protože report z maturáku nebude. Pokud se bavíme o budoucnosti v řádech dnů či měsíců, tak určitě ne. Věc se má tak, že je zbytečný o tom blogovat, protože je zbytečný bavit se o něčem, na co nemam názor.

Dneska mam dementní vlasy. Nebo mají oni dementní majitelku..?

Zadruhé bych chtěla konstatovat, že současná (čtyři, třicet dva) situace je více než stupidní. Nebo jsem stupidní já, o čemž nemá cenu polemizovat, ale přiznávat ani vyvracet to nebudu, že. Dřív než sem vám stačila říct, že jsem udělala krok, kterej by se měl minimálně zatwittrovat, přišel druhý krok. Dva dny.

Jestli máte pocit, že je to zmatený, nebojte. Je. Ale dostáváme se k jádru, už toho moc nebude. Vim, že se nudíte, beru na vědomí, ale přijdou další šokující skutečnosti.

Mikuláš mě úplně minul, a to jsem zrovna letos chtěla, aby si mě čert odnes. Je tohle nějaká spravedlnost. Může za to pracovní povinnost, která mě odřízla od světa, a tudíž i od světa mikulášů, andělů, čertů, adventních kalendáááářů!, vejslužky a tak. A jak tak přemejšlim, Vánoce mě minou stoprocentně, i Silvestr. Kdo tyhle všechny svátky a oslavy a nevimcoještě vymyslel? Pátej prosinec je dost ujetý datum na recitaci básniček a pojídání mandarinek s burákama. Dvacátej čtvrtej prosinec je dost ujetý datum na to, aby vám drzej Ježuch vlez až do obýváků a daroval dárky i v případě, že jste hrozně moc zlobily, třeba jako já. A třicátej první prosinec? Chápu, že poslední den v roce je určitě zvláštní. Je za vámi 364 dní a před vámi dalších 365, ale v leckterym případě vůbec není důvod k oslavě. Toho výtečníka, kdo tohle zavedl, bych jednou fakt ráda poznala.

Vzpoměla jsem si na jeho ruku ve svejch vlasech a na to, jak to bylo přijemný. Tenkrát. Nechápu to a je mi to jedno. Jsem dirty smutná, ňaňaňaňaňa.

Co říct závěrem? Asi jen to, že špatný nejsou první kroky, ať si myslíme, že jsou sebehorší. Ale to, když nepoznáme chvíli, kdy máme udělat ten druhej.