30. června 2008

29. června 2008

nejsem štětka

neplatil bych

26. června 2008

BLOGovší DRÝM

... Jakože sny si nepamatuju, tak tenhle snad nezapomenu nikdy ...

Šla sem dolů po Karlovarskej a u Božky sem na zastávce tramvaje viděla bitter, jak dobíhá tramvaj s báglem na zádech, černá jak uhel (ta itálie =p). Tramvaják zavřel dveře a chystal se rozjet a v tu chvíli jsem zpozorovala sydny, jak se dobejvá do kabiny řidiče.

V druhý vteřině ho vytahuje ven, shodí na podlahu, kope do něj a řve na něj, že jestli neotevře dveře, tak všem řekne, aby jezdily autobusem, a že von už pak nebude mít koho vozit :D Doplazil se, zmáčl čudlajs a bitter mohla nastoupit. Byla zřejmě dost přesvědčivá!

Dojdu na křižovatku a vzpomenu si na ten gag, že se směju ještě 20 minut po tom, jako debil. Na zebře vrazim do mamby, která mě chytá a vleče neznámo kam. Přitom mi stačí říct, že vykradla jeden nejmenovaný antikvariát, protože ji odmítli pomoc s hledáním nějaký její vytoužený knihy. Už v tu chvíli to bylo dost :D Dovedla mě ke stromu, tam si sedla a řekla, že budeme meditovat. "Von ještě někdo přijde, prostě tak si sedni, voe!!" ... lol

Daly jsme si cígo a meditovaly. Pak začlo neuvěřitelně chcát a začal se k nám blížit dav asi dvaceti lidí. Vůbec nevim, co po nás chtěli. Vůbec netušim, co tam v tu hodinu dělali. A v tý chvíli přišla slečna, stoupla si před nás. Najednou se mamba zvedla a suše mi oznámila, že tohle je jako džína, tak jestli s ní chci jako mluvit, že teda můžu.. smích!

Koukala sem na ní jak vyvoraná myš. Ale ona mi uplně v pohodě podala ruku s tim, že jí teda těší a ještě něco (to už nevim, né že sem líná to psát :D). Akorát sem furt stála s otevřenou držkou. Protože vůbec nebyla jako ta pravá džína. Tahle ta "fake" měla fialový vlasy na ramena v tom blond melír, piercing v obočí, rudou pusu a neměla brejle. Divně artikulovala, byla mi uplně cizí.. prostě blbý.. :/ Řekla, jestli chci, pudem na špeka. Než se nadechla k odpovědi (a při nadechování jsem ještě ani nevěděla tu svou odpověď), tak sem se probudila.

Že mezi tim, co ožralá jak cep usnu a za tři hodiny se probudim úplně vyřízená, s kocovinou a povinností vstávat, se dá snít takováhle story, bych si fakt nikdy nemyslela.

25. června 2008

JESTLI ZMIZÍŠ, TAK NEBUDU UŽ NIC

zas dýchám z plných plic
jsem vítr plachetnic

jestli zmizíš, tak nebudu už nic
už nic

den potápí se níž
svému konci blíž, blíž
zmizíš.. už se nevrátíš

mě to dochází, jsi mého slunce štěstí
co mě provází

tak mě napádá, jsi vlastně slunce mí
co na východě vychází, zapadá

22. června 2008

Radši koně a kašel.

Zase se mi jednou povedlo zapnout televizi ve správnou dobu. Ale jestli jste měli důležitější a lepší program, jakože určitě, tak vám sem hodím link. To první je bezkonkurenční film, kterej bych mohla vidět tisíckrát snad. A takovejch je u mě fakt málo. Ten druhý, to je úplně z jinýho soudku. Vlastně hodim radši dohromady tři, abyste to pochopili.)

(dost odbytý info, ale číhejte na ten obrázek, prostě má to styl :)
>> http://www.sms.cz/film/moje_nejmilejsi_zena

>> dost luxusní pořad, doporučuju sledovat :)
>> s tim související zajímavá paní, co netradičně tvoří (s mroži, lol)

Štve mi strašně moc věcí, a prostě sere mě to. A né že né! Třeba ten jeden druh samoty. Ten nesnesitelnej. A nejhorší věc je, že si myslim, že všechno co dělám, je špatně.

Kurva proč se mi ptáte co chci, když pak vůbec stejně neposloucháte, co vám říkam?! Neskutečně mě to vytáčí. Chápete to? James Morrison. Album Undiscovered. Rok 2006. Do kosmu! .. Nebo bude stačit pytel, do kterýho zalezu a nevylezu.

19. června 2008

Nenávidím ho za to, že mu na mě nezáleželo.
Nenávidím ho za to, že věděl, co na mě platí.
Nenávidím ho za to, že nepřiznal, že to byla naše vina.

16. června 2008

I know exactly I want to do it. But I don't know if I could.

bi.. CYK, CYK, CYK..l

Vůbec nemam chuť o tom psát. Ani trochu.

Míst jsme navštívili hodně. Napíšu jich sem pár, ale stejně jsou to většinou takový prdele světa, že to nebudete znát.

Protivín, Zebnice, Rabštejn nad Střelou, Obora, Nový dvůr, Žihle, Velká Černá Hať, Strážiště (naše bydlo), Chrášťovice, Potvorov, Dražeň, Manětín, Mladotice, Plasy, Pláně, Horní Hradiště, Řemešín, Býkov, Třemošná, Odlezly, Přehořov, Trnová, Hvozd a tááák..

Byly sme tam 5 dní, snědly sme toho kurva málo a hlavně já, když se nenajim za den pořádně aspoň dvakrát, tak hned hubnu, a to mě kurva sere. Kurva, kurva!

Demence, hrůza, děs.. Na to asi ani neexistuje to správný slovo. Ale jedno vím - NEVER MORE!
Šupsnu sem pár fotek a tím to hasne, jasně?


(Hranice, poslední večer)


(Rabštejn nad Střelou)


(Řemešín)

(řeka Střela, jediný útočiště)

(nevim kde, nevim kdy, ale bylo to pěkný)

(nechápu, jak sem se po tom všem ještě mohla smát)

14. června 2008

8. června 2008

Horký čelo, panika.

Asi nemam to, co bych měla mít a mam jenom samý nepotřebný věci. Cítím se, jak pětiletej usmrkanec, co neví, jak se balí kufr. Teda nebalim si kufr, ale krosnu. Nebo nějakou tašku, ještě nevim. Jestli to tu vůbec máme a já si to budu moct někam dát. Ač by se mohlo podařit, že bych to vzala pod rámě a fuckovala bych to zas a znova.

Už to je to tak, jedu pryč. Da-le-ko!
(Zoufaleckej medvěd po neúspěšný plastický operaci)

Možná, že mi bude smutno míň než je mi tady. Paradox, další. Šíleně dlouhá a extrémně krátká výprava. A vlastně víte co? Nesmim přemýšlet, zda tu budu někomu chybět. Vůbec se tou myšlenkou nesmim zaobýrat. V momentě, kdy zjistim, že vůbec nikomu a tomu, komu mam, taky už tuplem ne, by to bylo daleko horší než jaký je to teď..

vous souhaitez sans doute que j'étais mort
et je ne vous blâme

vous ne croyez-moi, mais ok
il n'était pas censé être de cette façon


5. června 2008

Nemáš tam ňákej citát nebo něco?

"Je-li snad v největším ruchu některý z nás tak unaven, že se na vás neusměje, nechtěli byste se usmát vy na něj? Neboť nikdo nepotřebuje úsměv tolik jako ten, kdo už nemůže."

Už nemůžu. Už dlouho.

4. června 2008

Možná je teď ten pravej čas vám říct, že osud je svině nenažraná. Jak poetické. Stejně ho pořád fuckuju, akorát že mi to jde čím dál tím hůř. Já vám nevim, co proti mě všichni maj. Jedna pořádná konspirace. Tomu, kdo ji vymyslel, bych asi měla parádně zaaplaudovat. neLOL.

Ztrácim se v tom a chce se mi v jednom kuse brečet. Reaguju na věci, co se dějou okolo mě, bez překvapení s totální agresí. Protože sem prostě šílená a je na čase, aby to vyšlo najevo. Co si myslíte? Nejsem normální a nikdy nebudu. Připadam si extrémně přecitlivělá, za což nevim kdo může. Každopádně doufam, že ne já. To by bylo trochu k smíchu.

Krapet jdu zejtra na koncert all alone, jak lůzr největší, kterým vlastně jsem. Tak projednou budu hrát zase fair. Tu, která vnímá vše a nezapomíná nic, ale okolí je zjevně celou tu dobu úplně jinýho názoru.

čekuj ten remix, město v mlze, krůpěje kapek, beatujou na střechu na čtyři doby

myslím, že už se doopravdy nevrátím, ten úsměv nehřeje, studí. nevim, co s tím. zatíím to tak nechám, stejně nevim co proti tomu dělat. vím a nechci si to přiznat? yo.. fuw

2. června 2008

<3

M: Children, what are you doing?
W: I'm going to electrocute him.
M: But we're late for the charity auction!
W: But, Mother..!
M: I said no.
P: Pleeaaaase!
M: Oh, all right.