.. a za to písmo nemůžu, hrozně mi to sere, ale nejde s tim nic udělat, kurva! .. hezky čtěte

jsem dál než bych chtěl být

Posloucham Paramore a pak hned Muse.
Jím domácí vývar.
Čekám, až zapůsobí maska od Garnier.
Piju druhou minerálku.
Dělam si seznam všeho, co budu potřebovat.
See you. <3

jen tak pseudo

když se někomu něco nelíbí, tak ať to řekne. proč proboha B., D. a T. nepřijdou a neřeknou to sami? proč posílají M., aby mi to vyřídila? oni něco chtěj, ale aby to sami řekli, to ne. navíc ještě ke všemu naprosto stupidním způsobem posílají úplně jinou osobu, která to narozdíl od nich nechce, resp. je jí to tak nějak jedno.

hlavně mi sere, že s tim nemůžu fakt nic dělat. když neudělam, co říkají.. no vlastně nevim, co by bylo. musim to udělat, ikdyž nechci. je to absolutně! proti mýmu přesvědčení, životnímu stylu, povaze a charakteru. nemůžu vlastně vůbec stratégovat a to mi vyvádí z míry. jenom chci, aby přišli sami a řekli mi to, chci tak moc?

kdybyste chtěli něco opravdu důležitýho říct člověku, na kterym vám (dejme tomu že snad) záleží a chtěli po něm (budeme tomu říkat) laskavost, řeknete mu to snad vy sami osobně, nebo cože?!

M. mi řekla, že to moc dramatizuju, ale to vůbec není pravda. přece jenom chci, aby se zachovali normálně. to, co po mě chtěj, normální sice není, ale když už, tak ať mi to řeknou do očí a neschovávaj se za ostatní! íííí!

nikdy mě nebrali takovou, jaká jsem a nikdy mě tak brát nebudou. tohle je důkaz všeho. je mi do breku. ne proto, že nedosáhnu svého, ale z toho, že mi zabraňují bejt taková, jaká chci být. svá.

džízs.

nejlepší věci se dějou rychle, nejhorší se hrozně vlečou

.. tak to jestli se dožiju mazce, budu asi ten nejšťastnější člověk na světě.. popravdě, vůbec nevim, co si o tom všem mam myslet. šaty budou, hlava bude, epesní náušnice (by Meg) budou, chlast bude, tancovačka. to všechno bude. ale taky vim, co nebude. o to je to horší. v tuhle chvíli se mi vybavuj moje kamarádky a kamarádi, kterým sem byla na maturáku a ať chtěli nebo ne, nervy měli. strach, že zapomenou kroky, tombolu, noviny, řeč a možná i sami sebe. já tyhle nervy nemám. nemám nervy ani strach (z tohohle určitě ne). teď mám jen jedinej pocit .. nechci to, nechci ten večer, nechci ho vůbec..

.. lhala sem jí a bylo to špatně. nesnášim lži. nechci se nijak hájit, ale bylo to napůl ze stresu a napůl z pohodlnosti. tlačil mě termín a chtěla jsem jí uklidnit, protože jinak by mě hnala a hnala a já cejtila, jak se mi špička nože už dotýká zad a co si budem povídat, nebylo to příjemný ani za mák. tímto se Ti, Š., omlouvám.. ikdyž vim, že na určitý skutky a slova omluva prostě neexistuje. rychle sis našla náhradu a teď děláš to, cos dnes vyčítala mě. už nic neříkam. zkusim jednou držet hubu a držet se stranou. vlastně to dělam tak nějak na 1/2 celej svuj život ..


sedim a přemejšlim, co bude dál, co všechno musim, a že to nechci muset. šílenost. z tohohle debilního nesnesitelnýho pocitu určitě ani nebudu moct spát (což nemůžu i bez toho pocitu, ale krásně snadno se na něco svaluje vina, ufuf) a pak budu unavená. třeba usnu na prostorovce (chňa); jsem schopná všeho.

someone who has a unique view on life

puma

neska mi nikdo neodolá (vtip)

wishlist

už máte vánoční wishlist?:)

opilá, opilá, opilá

kolik sil mě stálo to napsat jednou, natož třikrát.. ale víte co..?

napsala jsem mu ten nejúpřimější vzkaz za poslední dlouhou dobu, hanba mi, nesmim bejt taková

a proto dobrou noc a blahořečme všem, kdo jsou stejně tak trapní jako já, haha

back to the place where we used to stay

on si jako fakt myslí, že jsem pořád tak naivní jako před rokem.. achjo, ty seš takovej idiot.. pořád volá, píše, volá a ponižuje se. pak zase volá a já mu to nezvedam (neasi) a jsem až překvapivě v klidu a nad věcí, spíš si užívam těch jeho antiakcí. jinak krásný noční povídání o životě, masírování, dvě pusy, popřát dobrou noc .. a najednou byl pryč.. dnešek jsem firemně nazvala bé-es-á-er, plus nejvíc hrozná volající trafikantka a nesnesitelných 8 minut pro lístek. pak chlapec v tramvaji, s kryštofama v uších a lentilkama v rukávu..

(dneska ne na pivo?! ... ) teď si dam svou dávku přátel, médiáckejch máček a fantu k tomu a umírání bude hned vypadat o trochu líp

pro většinou mejch nálad neexistuje pojmenování

zrovna mam jednu většinovou, což je jasný znamení, že si zejtra musim koupit lak na nehty, smích - nějakej epes! jakou barvu, he?

update: zelenej epes za 19 korun :)

krize

není čas na to chodit bez prstýnků? já která sem na ně ujetá? teď je mam sundaný a leží tu přede mnou a nevim, co s tim.. co s tim? je příjemný je mít i nemít. džízs

jaxe to řekne, idiotismus?

sere mi můj přístup. už sem vyrostla z toho, myslet si, že když se zamiluju, tak druhá strana si řekne to samý o mě. i přesto si obden říkám, že je to všechno nespravedlivý, a prostě nasrat. a nečum, blbečku. chci zejtřek a umřít. doufam, že se nešťastnej život obrátí ve šťastnou smrt, aspoň jednu část života bych si chtěla užít, díky.

vzpomínka na cyklisťák aneb zapomenutá fotka

a ty seznáš, že mé jméno je hněv

přípravy na maturák jsou v pohybu.. noviny se tvoří (netvoří se samy, jak by si někdo mohl myslet) mnou, tj. chybí mi už jen pár posledních stran (díky za nekončící potlesk), pozvánky se tisknou (za neskutečnej majlant), šaty ještě vůbec nejsou, ale koho by to vzrušovalo, neasi

nepochopim, jak může náš abecední seznam začínat písmenem L, tudíž mě budou stužkovat jako první. sere mi to a vztekam se, neasi

yoa ty deštníky maj vlastní příběh, tak to mějte na paměti, až budete zevlovat na tančící myš :)

update: vytočená, neasi.. fakt na to přestávám mít (jako kdybych někdy měla, haha)

naked

když sem se nad tim tak zamyslela, jsem strašně bezbrannej člověk. vzhledem k tomuhle světu určitě jo. trošku nevim, co s tim mam dělat, ale asi je to špatně. co víc, přes moje nesporně špatné vlastnosti, jsem pořád ta holka, co se všeho a všech bojí.
propadam depresi z tolika věcí, který spolu nebezpečně úzce souvisí a nedoufam, že se to někdy zlepší. pořád potřebuju tu náruč, ze který se mi nebude chtít a pořád potřebuju tu ruku, která mě bude hladit po vlasech. pořád.

just play a little more, just play a little harder

zlá rovná se sama sebou

zrovna teď je mi jedno, že to tu řve. mě to tak vyhovuje. a zrovna zejtra chci bejt sama sebou..

Upřímně, po dlouhých letech pití a kouření, se nad sebou občas zamyslíš a řekneš si.. Někde mezi první cigaretou u kávy po ránu a poslední skleničkou, když močíš na rohu ve 3 ráno, podíváš se na sebe a řekneš si.. tohle je úžasné..

"Hlavně mě nemoralizuj."

Dneska si prý časně k ránu budu hrát na velká písmena. Je dobré, pojmenovávat věci pravými jmény, pokud druhá strana souhlasí. V případě, že nesouhlasí, je značný problém, který se dá řešit jedině tak, že budem všichni držet hubu.

Nemělo se to stát, ale co. Teď už to nevrátim a možná ani nechci. Čimž neříkam, že je to správný. To rozhodně ne. Ale v daný situaci by se to dalo brát jako přijatelná reakce na seběhlé okolnosti. Nicméně (o nic více než méně, chápeš), mam určitý pocit, že jsme si oba nepříjemně naběhli. Zaspat to a dělat, že se to nestalo? Ohohó, skvělý to plán. Nevyjde nám, neasi.

Marně doufam, že si mě zejtra (zejtra!) všimne a bude dělat oči, jako je dělá poslední tři tejdny, nebo jak dlouho. A asi ho oslovím, nebo on mě, což spíš to první, ale kdo by se tím nyní zabýval. Kdo?! Já, neasi. Z jeho pohledu se rozplývam a počítam písmena na jeho mikčezesnoubitče. Nicméně (o nic méně než více, chápeš), jsou tu stále jisté barikády, v podobě přidání mé osoby do jeho contactlistu poté, co jsem mu psala čtyřřádkový vzkaz (což je i na mě až přemíru stylové), které je nutno odstranit (?) a vysvětlit.

through early morning fog I see visions of the things to be
the pains that are withheld for me, I realize and I can see
that suicide is painless, it brings on many changes
and I can take or leave it if I please

the game of life is hard to play, I'm going to lose it anyway
the losing card I'll someday lay, so this is all I have to say

A ustřelim si hlavu a k tomu mi tohle budou hrát. A přestanu si hrát.