17. srpna 2008

MOUKA OD CHLEBA MEZI PRSTY

Nebudu se tvářit, že se nic neděje, protože děje, a ikdych se tvářila, že nic, tak vim, že něco, a to mě přivádí k tomu, že ikdyž se budu tvářit sebevíc, že ne, tak prostě vim, že něco jo, ikdyž to tak nemusí vypadat.

Představte si, že postavíte barák. Celá fasáda je hotová, ale ještě není vevnitř zařízenej. A když koupíte první věc, jídelní stůl, tak vás přepadne hrozná myšlenka, proč jste ten barák vlastně stavěli. Zmocní se vás neuvěřitelný zoufalství z toho, že nevíte, kam jste dali hlavu, když jste se tak rozhodovali, když teď absolutně nevíte, jak ten barák zařídit. Každej vám tu fasádu chváli a říká, jak to bude príma, ale vy víte, že prostě je to absolutně špatný, největší zlo. A tak tam tak sedíte u toho jídelního stolu, je vám zima, protože nemáte koberec ani zapojený topení a brečíte nad svou vlastní neschopností racionálně uvažovat, natož jednat.. No nepřipadali byste si pak jak dementi?

Já si tak připadam.

5 komentářů:

Džína řekl(a)...

Ten barák se dá použít na víc situací. :'(

myška řekl(a)...

Já taky nestavila barák..

Mirka řekl(a)...

No tak začneš squatteřit, no..

Džína řekl(a)...

Myslela jsem samu sebe. :(
Ale meg má geniální nápad, skvot bude lepší.

myška řekl(a)...

Vim jax to myslela..
to Meg: Muj život je jeden velkej squat, tak ses ani moc nesekla.. *7*