Dneska si prý časně k ránu budu hrát na velká písmena. Je dobré, pojmenovávat věci pravými jmény, pokud druhá strana souhlasí. V případě, že nesouhlasí, je značný problém, který se dá řešit jedině tak, že budem všichni držet hubu.
Nemělo se to stát, ale co. Teď už to nevrátim a možná ani nechci. Čimž neříkam, že je to správný. To rozhodně ne. Ale v daný situaci by se to dalo brát jako přijatelná reakce na seběhlé okolnosti. Nicméně (o nic více než méně, chápeš), mam určitý pocit, že jsme si oba nepříjemně naběhli. Zaspat to a dělat, že se to nestalo? Ohohó, skvělý to plán. Nevyjde nám, neasi.
Marně doufam, že si mě zejtra (zejtra!) všimne a bude dělat oči, jako je dělá poslední tři tejdny, nebo jak dlouho. A asi ho oslovím, nebo on mě, což spíš to první, ale kdo by se tím nyní zabýval. Kdo?! Já, neasi. Z jeho pohledu se rozplývam a počítam písmena na jeho mikčezesnoubitče. Nicméně (o nic méně než více, chápeš), jsou tu stále jisté barikády, v podobě přidání mé osoby do jeho contactlistu poté, co jsem mu psala čtyřřádkový vzkaz (což je i na mě až přemíru stylové), které je nutno odstranit (?) a vysvětlit.
through early morning fog I see visions of the things to be
the pains that are withheld for me, I realize and I can see
that suicide is painless, it brings on many changes
and I can take or leave it if I please
the game of life is hard to play, I'm going to lose it anyway
the losing card I'll someday lay, so this is all I have to say
A ustřelim si hlavu a k tomu mi tohle budou hrát. A přestanu si hrát.
Nemělo se to stát, ale co. Teď už to nevrátim a možná ani nechci. Čimž neříkam, že je to správný. To rozhodně ne. Ale v daný situaci by se to dalo brát jako přijatelná reakce na seběhlé okolnosti. Nicméně (o nic více než méně, chápeš), mam určitý pocit, že jsme si oba nepříjemně naběhli. Zaspat to a dělat, že se to nestalo? Ohohó, skvělý to plán. Nevyjde nám, neasi.
Marně doufam, že si mě zejtra (zejtra!) všimne a bude dělat oči, jako je dělá poslední tři tejdny, nebo jak dlouho. A asi ho oslovím, nebo on mě, což spíš to první, ale kdo by se tím nyní zabýval. Kdo?! Já, neasi. Z jeho pohledu se rozplývam a počítam písmena na jeho mikčezesnoubitče. Nicméně (o nic méně než více, chápeš), jsou tu stále jisté barikády, v podobě přidání mé osoby do jeho contactlistu poté, co jsem mu psala čtyřřádkový vzkaz (což je i na mě až přemíru stylové), které je nutno odstranit (?) a vysvětlit.
through early morning fog I see visions of the things to be
the pains that are withheld for me, I realize and I can see
that suicide is painless, it brings on many changes
and I can take or leave it if I please
the game of life is hard to play, I'm going to lose it anyway
the losing card I'll someday lay, so this is all I have to say
A ustřelim si hlavu a k tomu mi tohle budou hrát. A přestanu si hrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat