takovýhle dny se prostě nezapejkaj.. ještě nikdy jsem neviděla všechny studenty naší školy pohromadě. až dneska:) sice jenom lichou směnu, ale za ten pohled to stálo. tolik lidí najednou a všichni s úsměvem na tváři. jak by taky ne, když nás vyhnali ze školy, do který jsme se (naštěstí) nemuseli vůbec vracet..
"počkejte támhle u toho keře, jdu zjistit co se děje. hlavně nekuřte."
"jistě, paní profesorko."
"kdo má zapalovač?"
"náá."
"řekla jsem ať nekouříte! andreo, já vás s tou cigaretou vůbec nevidím."
"jistě, že ne."
"tak se alespoň otočte.."
LOL.. to neměla řikat, baba jedna.. vlastně měla:) jeden, druhej, třetí.. asi šest jich bylo a všechny byly ummmmmmmm:) že nevíte? ikdyby jste si mysleli, že víte, tak nevíte. nebo víte, ale špatně, smích..
teorie, jestli náš pan zástupce vybuchnul s bombou v objetí, přivázaný na své kancelářské židli v přesvědčení, že to přece nemůže být pravda, byla opravdu na místě :D ale exploze nahlášená na 12.30 mu zřejmě dala prostor ještě si dojít na oběd, přece ho nenechá propadnout..
o pár hodin později přišlo zklamání. nebudeme maturovat na kopci hlíny, stozích spálených učebnic, lavic a školních nástěnek. škola pořád stojí, ale my při ní ne. crrr!
Kamarádi na život a na smrt
-
Celej život jsem si nebyla schopná zapamatovat, kdo z rodiny má kdy
narozeniny. Data úmrtí se mi do mozku paradoxně vrejvaj okamžitě. Letos už
podruhý. Teč...
před 5 lety
2 komentáře:
Taxe přiznej? Že si nahlásila tu bombu ty, aby sis mohla zapálit? :D
Vždycky jsem chtěla něco podobnýho zažít, ale jenom takhle "nanečisto". Smích.
brouxi!:D to bych nevolala, ale šla na záchod nebo normálně ven, smích!
Okomentovat