ale to snad ne!:)

takovýhle dny se prostě nezapejkaj.. ještě nikdy jsem neviděla všechny studenty naší školy pohromadě. až dneska:) sice jenom lichou směnu, ale za ten pohled to stálo. tolik lidí najednou a všichni s úsměvem na tváři. jak by taky ne, když nás vyhnali ze školy, do který jsme se (naštěstí) nemuseli vůbec vracet..

"počkejte támhle u toho keře, jdu zjistit co se děje. hlavně nekuřte."
"jistě, paní profesorko."
"kdo má zapalovač?"
"náá."
"řekla jsem ať nekouříte! andreo, já vás s tou cigaretou vůbec nevidím."
"jistě, že ne."
"tak se alespoň otočte.."

LOL.. to neměla řikat, baba jedna.. vlastně měla:) jeden, druhej, třetí.. asi šest jich bylo a všechny byly ummmmmmmm:) že nevíte? ikdyby jste si mysleli, že víte, tak nevíte. nebo víte, ale špatně, smích..

teorie, jestli náš pan zástupce vybuchnul s bombou v objetí, přivázaný na své kancelářské židli v přesvědčení, že to přece nemůže být pravda, byla opravdu na místě :D ale exploze nahlášená na 12.30 mu zřejmě dala prostor ještě si dojít na oběd, přece ho nenechá propadnout..

o pár hodin později přišlo zklamání. nebudeme maturovat na kopci hlíny, stozích spálených učebnic, lavic a školních nástěnek. škola pořád stojí, ale my při ní ne. crrr!