sobotní předmytíokenový dopoledne

Žraloci tygří očima Richarda Jaroňka

Prostě se nudil doma u piva, a tak si zaletěl do JAR fotit Žraloka tygřího. Pouze dva měsíce v roce se můžete potkat s tímto, druhým největším predátorem planety. Až 100 samic připlouvá nedaleko vesničky Umkomaas poblíž města Durban v Jižní Africe. Všichni si myslí, že je to zabiják, kterýmu je jedno, jestli schramstne člověka nebo rybu. Ale faktem je, že konkrétně žralok tygří vám neublíží úmyslně, když mu nedáte důvod. Při seznamování je to pro něj hra stejně jako pro vás. Musíte mít před ním respekt a on bude mít respekt před vámi. Když mu vy nic špatného neuděláte, proč by měl on?

Této expedice se neúčastní třeba 20 potápěčů, ale maximálně tak 5 až 6. Do vody je ponořený buben s návnadou, aby přilákal žraloky (hlavně Rosie, oblíbenkyni Richarda Jaroňka) a mohly se pořídit ty nejlepší fotografie..

Nebudu se divit, když ho nebudete znát. Ale já jsem prostě takovej milovník zvířat, víte:) Kdyby jste chtěli o Richardu Jaroňkovi a jeho práci vědět víc, navštivte http://www.uniquenature.com/
A tak no..:)

Mezi námi zvířaty
Maj tam vždycky příběh o nějakym zvířeti, co se mu stalo a tak. Tentokrát povídal pan Hádek, že šel s odpadkama a když otevřel víko popelnice, koukaly na něj očiska tří pejsků. Jak se později dozvěděl od veterináře, jedná se o teprve čtyřtýdenní štěnata. Rasu bohužel nevím.

Jenom jsem zůstala zírat s otevřenou držkou, jak je někdo schopnej tohle udělat. Když si představíte, že je ten člověk vůbec nemusel takhle šťastně najít, ale mohli je ty popeláři fakt "vyhodit". Hrůza prostě! Grrr!

"Najít toho, kdo to udělal, nacpu ho ho do igelitky, hodim do kontejneru, zavřu víko, necham ho tam. Nebo ho rovnou zabiju. Ten kontejner dost velkej na to, aby se tam vešel" řekl pan Hádek.
Má recht, tohle jsou prostě svině.

Abbey Road
Ještě že mam svoje stálice, co nikdy nezklamou http://www.livefromabbeyroad.com/ uff:)

Absolutely.

Jsem, absolutně jsem.

Nikdy v životě mi tak nebylo. V srdci sice mám rezervu, ale je tak malá, že si nejsem jistá, jestli by to pro někoho stačilo.

Zrovna se mi kamarád ptal, co je. Jeho výraz, když mu řeknu, že naprosto nádherně, je opravdu fascinujici.

Zjistila jsem, že v určitým, patřičně perfektním okamžiku, není nějakejch slov potřeba. Jako když se zastaví čas a vůbec to nevadí.

Když mě objal, bylo to jako kdyby se zvedla podlaha.
Když se mi podíval do očí, zalila mě taková blaženost, že i sedmý nebe by mi bylo málo.

Tu nepopsatelnou úzkost, kdy jsem měla v krku knedlík a on mě chytil za ruku, už nezažiju.
On je důkazem toho, že zázraky se dějí.

Krásný zázraky.

Ať je ta gumička šedivozelená nebo zelenošedá.

Trčíme ve vesmíru už nějaký tři miliony let. Může mi teda někdo sakra vysvětlit, kde se tady vzal ten dopravní kužel?!

vlasy - absolutně nevyhovující monstrum.. kvalita špatná, jemnost špatná, barva nejlepší
oči - zelenooranžový kulatý.. přemejšleli jste někdy, jak hrozně by vypadalo, kdybychom neměli víčka?
nos - s černýma tečkama(totální nezájem).. a měnim názor.. mam ho ráda(ale stejně to jako celek vypadá strašně)
rty - neforemný.. prostě divný.. kolikrát ještě budu říkat, že nemam rtěnku a že jsou takhle červený pořád(to jako od přírody?!).. kdybychom nemohli mluvit, budeme si nadávat přes papír?

Závěr? Bez hlavy se nedá žít, ale s ní je to snad ještě horší.

DEFILÉ NEONOVÝCH MRAKŮ

A čím dál míň věřim, že bude líp.
A neříkejte, že to jednou určitě přijde.

Takovýhle teorie jsou /bez prominutí/ na hovno. Jo, jednou přijde něco.. někdo.. blá.. a pak třeba.. blá blá.. Koho to zajímá? Jo, jednou bude jednou něco, fajn. Ale něco byste o mě měli vědět:

ŽIJU TEĎ. JEDNOU NEBUDU.

Jediná jistota je, že nic není jistý.

You are not special. You are not a beautiful or unique snowflake.

SHIT STILL HAPPENS

máte nějaký rozumný vysvětlení? protože já ho fakt nemam. a sere mě tolik věcí, že už to dostává magický hranice snesitelnosti. no vy si to asi představit nedokážete, ale vemte si třeba.. když se vám zasekne zip u bundy. vy s nim 20 vteřin lomcujete a von stejně rezignuje. a vy se rozbrečíte, svlečete bundu přes hlavu, hodíte na zem, skáčete po ní s neuvěřitelnym vztekem.. pak si na ní na jedný z nejrušnějších ulic sednete a v tom breku si zapálíte. tak takhle.

nikdy sem o sobě netvrdila, že sem normální. nebyla sem a ani nikdy nebudu. jedině vás můžu ubezpečit, že je to stále horší..

a ta bunda už se nedá nosit

do uší glen
tolikrát

čekam na velký písmeno na začátku tvýho jména
popelem se přece začínat nemá

pathetic

jak řekla jednou bitter, všechny věty začínající proč jsou zlo. jenomže! jak si mam vysvětlit, že to přišlo tak pozdě?! to, co sem měla cejtim před 2 měsícama, cejtim teď a to není dobře. jako ono je v pořádku, kdyby to přišlo hned po tom. ale když to má odmlku 2 měsíce, tak to každopádně není dobře. ne? ne! a to mi jako někdo vysvětlete!

nechci si připustit, že sem to páchala s vědomím, že to, co sem dělala, jsem dělala zcela dobrovolně a v důsledku to znamená, že jsem to neměla dělat vůbec. protože to nebylo tak, že nevim, co dělam. nicméně by bylo přinejmenšim příjemný, kdybych se mohla vymluvit na nějaký delirium nebo zatemnění mysli. možná chabá výmluva, ale lepší chabá než žádná(někdy). to sem prostě nebyla já! prosím řekněte, že ne! a po tomhle všem, že sem to přešla zkonstatováním jedný umačkaný věty, že to byl ztracenej 3/4rok rozkoše.. ale proč to čekalo 64 posranejch dní? a už sme u toho! otázky proč.. ne končim, protože na to stejně nikdy nepřijdu. ani já, ani vy.

moonshower

Člověk chce vždycky to, co nemá a nechce to, co má, a když už to má, tak to nechce, protože si myslí, že to, co má, je málo, a že může mít víc, ale nakonec ztratí všechno. I to málo co měl na začátku.

"Inkubace je 3-6 týdnů."

Teď sem se vrátila z kožního.
Samé dobré zprávy.
Pokud považujete léčbu v horizontu půl roku dobrou zprávou, tak ano.

To je novinka. Zatim znam jen ten horizont "nadoživotí"..

"Nějak se mi nelíbíte.."

"vy taky vypadáte hrozně!"

Až teď sem si plně uvědomila, že nejhorší vědět věci, o kterejch vůbec nemáte vědět. Přečtete si vlastně na úplně snadno přístupný stránce něco, co je tak osobní, že si až řikáte, proč to tam ten člověk píše. O pár řádek níž ale na ten důvod přijdete. Důvod za všechny prachy. A jak hluboce se mě to dotýká stejně nikoho nezajímá.

Kolik společnýho s ní mam? Vím to jenom já. Ona by mě měla být ráda, že o mě nemá nejmenší tušení. Vim o ní takový věci, a stále se dovídam další, že už mi dokonce začíná fakt vadit, že o ní toho tolik vim. Nikdo jí neupírá, že to neměla lehký, proboha ne! Ale asi by se mi žilo snadnějš, kdyby mi to o ní tenkrát všechno nevyprávěl. Jo, nevyprávěl by to, kdybych nechtěla. Teď toho lituju, ale na to už je pozdě. Život je kurva.. novinka co?!

.. pořád na něj myslim.. (to není dobře) ..

as defeated as can be

Mít pocit, že je blbej den, znamená, že je blbej.

Moc sem se v tom okamžiku překvapení nepochopila. Jak mi spadly brejle do ksichtu, to byla trapná chvilka, jo. A stačilo zase uslyšet jeho hlas a začaly se mi podlamovat kolena. Zase. Jako tenkrát.

Nejvíc stejně je, že se denně aspoň jednou na tu fotku kouknu. Dneska zrovna ne, ale musim ho potkat.

Vůbec se nezměnil. Pořád je takovej ... (...) jako dřív.

Achjo.

na petříně

"hele, vidíš?"
"co..?"
"no támhle..."
"tyvole no jo!!"
"to sem nečekala!"
"a já už tuplem ne!"
"co budeme dělat?"
"vyfotíme ho!"
"to nám nikdo neuvěří!"
"když uviďou fotku, tak budou muset."
"a prej že na hradě nic moc! :D"

škoda, že mi sydney nečte blog

sem takový jedno velký neuložený číslo.. řikam to nerada, ale.. :(

vždyť nikdo nikdy předem neví, co se všechno může stát

a můžu se ti zdát ňákej divnej, už ne tak jako dřív
jak se můžeš takhle ptát
proč po nocích kouzlím, jsem šaman poloprofesionál
čáry a máry a láry a fáry abrakadabra
a proč kouřím, lehce se užírám

mam chuť jim přicvakávat věci sešívačkou k hlavě

za určitejch okolností sem jedinečná, neodolatelná a dosti stylová. tohle to jen dokazuje!