Teď jsem chtěla říct, že jsem asi dost "něco" (nemůžu si vzpomenout na tu vlastnost :D), když si to taky diktuju.. Ale víte jak. Klidně bych si to pořídila sama, ale za hrozně dlouhou dobu (znam se).
Výzva do ticha, nehlašte se všichni, LOL.
Vztahy: Sami nemluvíte, a divíte se, že vám ostatní nerozumí. Co s tím uděláte?
Teď přišel váš čas. No.. co s tim teda mam dělat?
takový, co se splni dávno, ale do tý doby, než na to přijdete, fuckujete všechno a všechny včetně jejich babiček.
"Já ti nerozumím. Říkáš, že mě miluješ, ale veškerý svůj čas trávíš tím, že pobíháš bůhvíkde, staráš se bůhví o co, myslíš na kdeco, kupuješ si šaty, pracuješ pro Greenpeace a ten zahradní klub, posloucháš hudbu, maluješ obrazy, zakládáš bankovní konta, učíš se francouzsky, chodíš do planetária a vysedáváš vzadu na dvorku, kde sama vejráš na měsíc. Vždyť ty mě nepotřebuješ. Já jsem jen takový tvůj doplněk."
Hlavou mi toho tolik zní. Zrovna teď bych jí chtěla mít fakt dutou.
Něco vám řeknu. Nervy mám jen jedny. Ten pohár jednou přeteče. Brzo!